Prof. Pavel Kolář, fyzioterapeut
8. 2. 2013
Moje schopnosti jsou často přeceňované, říká známý fyzioterapeut
4. února 2013 7:00
PRAHA - Mezi veřejností je znám díky péči o bývalého prezidenta Václava Havla a o vrcholové sportovce, ale hlavní náplní práce profesora Pavla Koláře jsou běžní pacienti s pohybovou patologií. Fyzioterapii povýšil v Česku i ve světě na respektovaný obor a v 50 letech, které oslaví v úterý, je rád, že se hodně věcí povedlo, ale zároveň říká, že sám není nikdy spokojen.
"Náš obor je nyní mnohem více akceptován. Má právoplatné místo v medicíně, ale ještě není dostatečně chápán," řekl Kolář v rozhovoru v Ženevě, kde se staral o české tenisty v utkání prvního kola Davisova poháru.
|
Co o Pavlu Kolářovi říkají známí čeští sportovci?
· Tenista Radek Štěpánek: "Pro mě je skoro jako Bůh, bezmezně mu důvěřuju. Kdyby řekl, že mám skočit z okna, tak skočím."
· Oštěpař Jan Železný: "Jeho výjimečnost spočívá v tom, že býval sportovec a vnímá pohyb. Ví, jak se tělo zapojuje. Vymýšlel cviky i posilovací zařízení, takže to částečně byl i můj trenér."
· Skifařka Miroslava Knapková: "Je pravda, že jsem na olympiádě vyhrála i díky němu a jeho péči. Staral se o mě celý týden a pomohl i diagnostikovat to, co mi je."
· Hokejista Martin Ručinský: "Dá se říct, že je to člověk s magickýma rukama. Znám Pavla Koláře strašně dlouho, pomalu dvacet let. Je důležitou postavou v mém životě, ale i u ostatních hráčů, protože nás vždycky dává dohromady. Když už nebylo kudy kam a člověk si myslel, že je na tom špatně, tak vždycky pomohl a nějakým způsobem nás vrátil na led."
|
"Důležitý je výsledek práce, aby se vytvářel respekt k tomu oboru, ne ke mně. Snahou je, aby naše přístupy byly integrovány do medicíny a v určitém směru se staly součástí myšlení jiných klinických oborů. Tímto směrem se snažím teď hodně jít," uvedl.
Věk prý většinou nevnímá, ale s padesátkou začal trochu bilancovat. "Přeci jen více než v minulosti přemítám a rozhoduji se, jak dál upřít energii," řekl Kolář.
K fyzioterapii se dostal kvůli zranění
Ke svému oboru se možná dostal řízením osudu. Myslel na práva, ale i kvůli zraněním z gymnastiky zamířil na nově otevřený obor fyzioterapie. "To, že jsem si vybral tento obor, bylo intuitivní. Jsem vděčný, že jsem si vybral směr, u kterého si myslím, že mám trochu nadání a naplňuje mě," konstatoval Kolář.
|
Fyzioterapie není opravárentví, říká Kolář
Řada lidí má o jeho práci mylné představy. Myslí si, že přijdou s bolavými zády a řeknou: "Tak se mnou něco udělejte". Jenomže fyzioterapie není opravárenství. "Důležité je dát lidem klíč a zapojit je do procesu léčby. Nemusíte je ani někdy léčit, ale stačí jim vytvořit správný náhled jejich onemocnění. Moje schopnosti jsou v řadě případů přeceňované," tvrdí Kolář.
|
Navázal na uznávanou českou školu, která vyšla od žáků profesora Kamila Hennera, a rozvinul ji o vlastní poznatky. Často na něj ale prý koukali skrz prsty a brát jeho obor na stejné úrovni s ostatními medicínskými odbornostmi dlouho nechtěli. "Začátky byly těžké, ale důležité je vytrvat.
Důležitá je také poctivost a třetí vlastností, která se nedá úplně přesně definovat, je normálnost. Když jste normální, vytrvalý a poctivý, tak se myšlenky prosadí," tvrdí.
Stále více se chce věnovat vědecké činnosti a předávání zkušeností o svém konceptu, který vychází z vývojové kineziologie. "Je potřeba najít lidi schopné s mravními základy, což je v našem oboru hodně důležité, neboť v poslední době se často terapeutické postupy podřizují byznysu. Tento přístup často znehodnocuje přirozený smysl těchto postupů," řekl.
Snaží se pracovat na objektivizaci postupů a metod v diagnostice a léčbě.
"Diagnostika i terapie jsou v našem oboru opřeny především o funkci mozku, kde se však obtížně hledá objektivizační metoda tolik vyžadovaná současnou medicínou. V řadě dílčích oblastí proto chybějí důkazy a já bych se rád do budoucna více věnoval činnosti směrem k exaktnímu objasňování těchto postupů tak, aby měly jednoznačné medicínské zdůvodnění," uvedl.
Svoji nemoc nebere jako handicap
Kolář trpí Bechtěrevovou chorobou, ale nepovažuje ji za handicap ve srovnání s tím, co denně vidí kolem sebe. Naučil se díky své nemoci dobře relaxovat a ovlivnit vnitřní stav. "Relaxace znamená, že umíte ovlivnit vnitřní napětí natolik, že to má své důsledky i pro vývoj onemocnění. Je to někdy důležitější než cvičení. Tomu se naučíte pouze přes prožitek. U nás se více cvičí v posilovně svaly, ale prožitek pohybu se skoro netrénuje."
Dodnes je Kolář na rozpacích, když ho někdo požádá o pomoc, ale on musí odmítnout. Je natolik vytížený, že všem pomoci nemůže. "Měl jsem období, kdy jsem se tím hrozně trápil. Ale člověk si musí uvědomit, že den má počet hodin, člověk má omezenou fyzickou schopnost, takže jsem se musel naučit říkat ne," uvedl.
Na Kolářovo vytížení doplácí i jeho rodina, manželka a tři děti. "Máme to nastaveno tak, že rodina respektuje moji práci a hodně mi v tom pomáhá," řekl Kolář.
Pomoc sportovcům bere jako doplněk své práce i jako ponaučení do každodenní činnosti. "Zabývám se pohybovou funkcí a u nich je až na geniální úrovni. A na druhé části spektra to jsou postižené děti a dospělí s poruchami motoriky. V určitém směru mám možnost se u sportovců naučit, jak se na některé problémy dívat u postižených dětí a jak jim nabídnout postupy, které mohou zlepšit jejich stav," uvedl Kolář.
V současnosti ho trápí rozklad motivace nastupující generace. Mladí nemají prakticky žádné překážky. "Pro tvorbu motivační struktury je dobré si prožít těžší dobu. Dnešní doba k tomu předpoklady nedává a vidíte to i v politice, že doba negeneruje osobnosti," konstatoval. "Mě taky práce ne vždy baví, šel bych si někdy zahrát tenis nebo byl v klidu na chalupě, ale motivace musí být časově delší a musí směřovat k tomu, že když se člověk ohlídne, tak aby život nebyl tak prázdný," řekl. Lidovky.cz, ČTK
